top of page
  • Michal Žižka

Když nemám grafický nápad! Jak se odšpuntovat?



To se totiž stává každému ... občas. Existuje nějaký recept jak rozjet zabržděný vagón imaginace? Světe div se, je! Dneska o jedné staré-dobré-osvědčené metodě, kterou používají profíci dodnes. Poslechněte si jeden fiktivní rozhovor dvou grafiků...


Rozhovor dvou přátel, Karla a Michala

(Legenda)

Karel bude psán tenkým šedým

Michal červeně

(Rozhovor začíná)

Ahoooj, musím se ti hned pochlubit, dostal jsem zakázku, oslovil mě kamarád Mirek a představ si, budu pro něj dělat plakát na regionální divadelní festiválek.

To je krásné téma, jak na to půjdeš?

No jak, jak? Jak říkáš, je to parádní a hlavně konkrétní téma, žádné intelektuální dusno, frrrnk! (ťukne si do čela) Normálně zapnu Photoshop, nebo Illustrátor, to teď ještě nevím…. ale texty už mám dané, tak to nějak spíchnu… dám tam texty, dám tam nějaké motivy související pochopitelně s divadlem, nebo s oponou, nebo zobrazím nějakou divadelní roli. Cvak–cvak a bude to za hoďku-dvě hotový.

Počkej, kamaráde.

No, copak?

Máš nějaké skici k tomu plakátu?

To nepotřebuju, já si to celé umím představit… vlastně už to celé vidím v hlavě, mám dobrou představivost! :)

Takže nemáš ani jednu skicu, a ani nebudeš vymýšlet na papíře?

Trochu mě mateš, co s tím furt máš, měl bych?

Měl bys! Navrhovat grafiku od počátku přímo v grafické aplikaci...hm…. je to častá chyba.

Proč chyba?

Popíši ti, co se nejspíše stane: Tak zaprvý: Sorry kámo, jseš dobrej, ale přeceňuješ svou schopnost imaginace. Za druhý: Grafika Ti zabere výrazně více času a budeš vyšťavenej, jak zmačkanej citron. A za třetí: Výsledek bude povrchní plytký, dost možná tuctový. Takže tvůj Mirek nebude moc nadšenej z výsledku.

Teda, ty jseš drsoň!

Počkej chvíli, rád to vysvětlím. Ty jenom přeceňuješ svou schopnost imaginace. V tomhle se nelišíme, ani já, ani ty. Musíme připustit častou a tendenci naší mysli (a vůbec většiny z nás), že v představách se pohybujeme dost často po již vyjetých kolejích, jen reprodukujeme - upevňujeme již dříve připravené asociační řetězce. Jak pavouk – furt si jede ty stejné tvarové patterny. A tyto řetězce – mentální vazby, jsou zkrátka plytké a mnohokrát vychozené. A hlavně, bez jakékoliv skici, bez jakékoliv obrazové opory před sebou, je toto vymýšlení šíleně rychlé, těká rychlostí světla, to sice ano, ale těká stále jen po povrchu témat.

Experiment

Co tě napadne, když se řekne zápalka. Porovnám-li tvé a mé představy na téma zápalka, nejspíše se budeme zčásti překrývat: zapálená zápalka, oheň, hořící dům, dítě s krabičkou...

Tak co je tady hernajs za problém?!?

Právě ten asociační sled jednotlivých představ, které nejsou nijak zvlášť originálně, natožpak zajímavě propojené. Tento asociační sled zavání mechanickým opakováním, zavání mainstreamem - chceš-li Mind-streamem. A pokud nás ovládá mainstream, pokud toneme až po kolena v mainstreamu a v myšlenkovém automatismu, pak naše finální grafika asi nebude nějak moooc originální, natožpak překvapivá,

….nebo zobrazující zajímavý úhel pohledu na moje téma.

(jen souhlasné prikyvnutí)

Oukej, takže výsledek asi bude plytký.

Asi jo. Začni skicovat a během 5 minut (ověřeno studenty) se stane velká věc – CVAK! Během chvilky, pár minut, se naprosto změní tvé myšlení, tvůj stream - zpomalí se, zakoncentruje se. Každý zaznamenaný obraz, každá skica (v našem případě předmětu zápalky), tě přivede k jiným asociačním vazbám, mnohem konkrétnějším a košatějším. Odšpuntuje to jiné vzpomínky, jiné zkušenosti, hrábneš si více do hloubky tvého neuronového paměťového klubka a vytváříš nová fantastická propojení. A co je ještě úžasnější: tyto skicovité kresbičky vznikají na papíře strašně rychle a každá malá několika vteřinová kresbička funguje jako malá rozbuška pro další zbrusu novou imaginaci, pro další kresbu, další záznam. Schodovitě postupuješ na další a další stupínek. Sám nedokážu říci, zda se na schodišti pohybuješ nahoru či dolů. Ale klíčové je, že se pohybuješ i vertikálně, nikoliv jen horizontálně a na povrchu. Tentokrát už to není jen pseudo koketování s imaginací, tentokrát, tímto návazným, řetězovým skicováním, s tou divokou holkou imaginací, tančíme tělo na tělo. Rejdíme po papíře, někdy valčík, někdy divoké tango. Ale hlavně, takto se rodí nové autorské příběhy. Plnokrevné příběhy!! Celý zástup příběhů a nápadů.

Chápu, dává mi to smysl, ale zatím nechápu tvé tvrzení, že bez skic ta návrhová fáze zabere mnohem více času:

Protože ty to chceš tvořít, všechno z jedné vody – šmahem, přímo v grafické aplikaci, tedy ať chceš či nechceš, pracuješ s finálně vykreslenými tvary, přesnými tvary, sázíš tam konkrétní slova v již zvoleném fontu. A to tě hned ovlivňuje, tvarově. Volíš nějakou definovanou barevnost. A většina lidí, si té mega zákeřné zrady uvnitř grafické aplikace ani nevšimne - zkrátka hned to začneš v tom Photoshopu nebo Illustratoru skládat a rovnat napřesno!

To dává smysl, když mám exaktní tvar, tak jej chci i přesně usadit.

Začneš to lícovat a zarovnávat, takže se totálně připravíš o ten úžasný kreativní imaginativní tanec během skicování. Funguje to takto: nějak srovnáš tvoje grafické prvky, napřesno, ať vidíš, jak to vypadá, pak to rozhážeš, přeskládaš zase jinak a napřesno. Tohle sežere kvantum času! A neříkej mi nic o tom, že seš mladej, že si to můžeš dovolit. Budeš hlavně vyšťavenej.

Takže to skicování má i tu výhodu, že si zaplňuji papír množstvím verzí a mám kdykoliv možnost se k jakékoliv verzi vrátit. Všechny ty nápady a varianty mám v jednom zorném poli před sebou, jako na talíři.

Jako na parketu :) Of course! A hlavně skicuješ svižně, jak se říká lehkou rukou, nevykresluješ zatím přesné detaily tvých prvků na úrovni desetin milimetrů, takže ti ty kresbičky na papíře krásně přibývají a množí se. Kdykoliv můžeš během pár okamžiků zakreslit jiné uspořádání prvků, jinou kompozici - je to funkční proces i pro generování kompozičních variant. Tady zvětšíš nadpis, jinde jej zdrcneš ve prospěch hlavního motivu…

Jo, tak to už je jiný kolotoč… myslím, že už mi nemusíš vysvětlovat tvůj třetí výrok o té, jas říkal – plytkost a povrchnosti. Chápu!

To je jasné. Heleď, já to chci mít překvapivé, jdu si skicovat ten plakát k divadelnímu festivalu. Bude to překvapivé, bude to wow! Pak vyberu nejlepší nápad a dokončím to ve Photoshopu. A až o ten plakát zavadíš očima, už tě nepustí! Bude tam jiná optika, zvláštní záběr pohledu. Čus.


Závěr

Skicování je jako hra s otevřeným průběhem a koncem.

Vždycky víte, kde začínáte, máte jasný start (např. hořící zápalka:) ale nikdy nevíte, co přijde za 15 vteřin, co přijde za 2 minuty, jak hluboko v tématu se dostanete díky rychlým pohotovým kresbičkám, co všechno vytáhnete z vašeho vědomí, podvědomí a zasutých, téměř zaprášených vzpomínek.


Dopřejte si tuto krásnou metodu. Přeji vám, ať zažijete tu rozkoš a fascinaci, kdy zůstanete v němém údivu při pohledu na papír, co všechno vám ruka vykouzlila po 15 minutách skicování. Budete možná fascinováni: „fiiha, takhle košatě já přemýšlím!“


A buďte k sobě shovívaví a laskaví, pokud se to nepovede hned napoprvé. Pokud vám to pomůže, klidně na počátku zahoďte všechna vaše očekávání a nechte se unášet jen vaším imaginativním streamem.

7 views0 comments

Recent Posts

See All
bottom of page