Patří vůbec podivnost a šok do grafického designu? Jasně že jo! Ukážu vám, jak připravit na diváka optickou past. A tentokrát k tomu zcela vědomě a schválně využijeme starou techniku koláže.
Zařídíme to tak, ať na plakátě získáme trochu té divnosti nebo osvěžující absurdnosti.

Sestry Podivnost a Zvláštnost
Dnes otevřeme těmto dvěma aspektům náš grafický kreativní prostor. Tyto dva aspekty totiž fungují jako prevence proti nudné předvídatelnosti, fit totiž v živém designu fakt nepotřebujeme.
Již dříve jsem to zmínil, ale pro jistotu to opakuji: nudný, tuctový a předvídatelný plakát totiž nikdo ve skutečnosti nechce. Proto dneska do designu oslovíme dvě sestry: Divnost a Zvláštnost.
㋡
Surrealistická metoda
Kdybyste se někdy ocitli v úzkých, v pomyslné soutězce mezi vizuální nudou a tuctovostí, tak udělejte laskavě následující kreativní grif:
Namíchejte ve svém designu nezvyklý příběhový koktejl. Zkombinujte dva různé příběhy, dva různé nesouvisející předměty! Změňte zkrátka běžný logický kontext.
Lekce surrealismu
Nic naplat, i po sto letech princip této surrealistické metody výborně vyjadřuje okřídlená věta hraběte Lautréamonta:
Krásné jako setkání deštníku a šicího stroje na operačním sále.
S touto větou (velebicí estetiku a půvab náhodných setkání) by určitě souhlasil jak Dan Nekonečný, tak Jan Švankmajer.

Kdybyste náhodou na začátku cítili nějaký ostych před všedním diktátem logiky, připomenu ještě slova André Bretona:
„... dovolme si myšlení bez racionální kontroly a jakýchkoliv estetických ohledů. Zdrojem a jediným hnacím impulsem ať je vaše snová imaginace, magičnost a iracionalita.“
Patří surrealismus do grafického designu?
Odpovím neslušně otázkou: No a proč ne?
Dejme tomu, že děláte propagační plakát na sraz Gestalt psychoterapeutů. Třeba i tady může tato tvůrčí recept surrealistů zabodovat. Třeba takto:
Vemte jeden hlavní atribut/předmět z vašeho tématu (nadhodil jsem psychoterapii, tak jako první objekt volím obrázek lidského mozku).
Dejte vedle něho totálně nepravděpodobný druhý objekt (a já teď přihazuji třeba obyčejnou CIHLU, kterou ještě k tomu umístím přímo nad (před chvilkou zvolený) obrázek mozku).
A voalá – stvořili jste zvláštní, nečekanou a třaskavou směs. Třaskavý jako prášek Krakatitu, nad kterým bude divák kroutit hlavou, bude se opakovaně v duchu ptát: Proč, Proč a co to má asi znamenat?

Je naprosto v pořádku, že to je DIVNÉ!
Už chápete kam mířím? Právě jste lehkovážně udělali obrazovou směs, která je zároveň optickou pastí - na diváka. Máme totiž v sobě jaksi od přírody zakódovanou tendecni pochopit to, na co zrovna hledíme, máme tendenci rozklíčovat záhadu. Takže se nám graficky povedlo "zaměstnat" diváka! To znamená že aspoň na pár vteřin je divkák váš, lapili jste jeho pozornost.
Míchejte cokoliv!
Pracujte třeba s obsahovou sémantickou příbuzností okořeněnou vizuálně nečekaným střihem a růzností.
Nebo naopak: zachovejte vizuální konzistenci a jednotnost stylu, ale naroubujte k sobě dva nečekané objekty (viz předešlá ukázka). Jak svěže by například působila fotomontáž běžce Emila Zátopka s prchajícím agentem Jamesem Bondem? ㋡
Nebojte se divnosti, jen ať to s divákem cukne! A odvážte se. Divák vaši grafiku nemusí chápat svou běžnou každodenní logikou:
ať si klidně kroutí hlavou
ať to v něm klidně hlodá a provokuje!
ať se třeba i pobaveně zasměje.
Pro inspiraci:
Vzpomínáte na báječné ulítlé animované sekvence od Terryho Gilliama z Monty Python‘s Flying circus?

Nebo z naší české provenience – celoživotní filmová a výtvarná tvorba Jana Švankmajera (viz záběr z filmu Přežít svůj život)
Nedavno jsem na internetu narazil na v Londýně žijící ilustrátorku Hattie Steward. Neohroženě svou kresbou vstupuje do life-stylových fotografií a výsledek je famózní!

U těchto autorů si člověk vždycky řekne: „Tohle je totální úlet, proč mě to taky nenapadlo!“
Naaranžujte divné setkání na plakátě! Fotografických zdrojů je všude habaděj.
Raději být trochu divný než tuctový!
Je zřejmé, že tato metoda se nehodí všude. a univerzálně na všechny příležitosti. To je očividné. U serióznějších projektů bych byl s tímto surrealistickým receptem zdrženlivější – pokud budete ve vašem městě propagovat například běžecký půlmaraton, tak tam surrealistickou metodu budete aplikovat o něco hůře. ... hm... ikdyž, Hattie by to možná zvládla levou zadní! Možná je to zas a zova jen o našich vlastních limitech, o našich vnitřních mentálních blokádách a o svobodě, jakou dáme naší imaginaci.
Tato kapitola završila sérii mých tipů, jak se v grafickém designu obloukem vyhnout ingrediencím jako jsou:
mainstream
nuda
předvídatelnost
triviálnost
Čili tento koktejl ingrediencí v živém grafickém designu (který má okamžitě komunikovat s obecenstvem) opravdu nechceme, protože nám negeneruje žádný živý DOJEM.
Pár příkladů kolážových plakátů
Pokud vám v tomto textu chybí ještě konkrétnější návod a přesné výtvarné postupy, jak aplikovat surrealistickou metodu, tak vás uklidním – stačí zavítat do následující série ukazek a kochat se!
No řekněte sami, není to svěží vítr? Můžete do vašeho designu vetknout cokoliv!
Resumé
Přeji Vám, ať kdekoliv pověsíte váš plakát, ať tam vnesete trochu iracionálního tajemna, nebo absurdní hravé recese. Sláva vizuální mystifikaci!
S pozdravem Michal Žižka

Comentários