Celý příběh

 

Mladý 16letý jinoch Bhagavan, jen tak si lenošil na svém lůžku.

Poznenáhlu a nečekaně pocítíl příliv neznámé obavy.

​

Bez vnějších příčin.

Tato tíseň nebyla navázána na žádný z vnějších podnětů. Valila se na něho tísnivá vlna smrtelné obavy, úplně nahá, neviditelná, odkudsi zevnitř, z oblasti srdce.

​

A mladý Bhagavan udělal neco nečekaného.

Rozhodl se jít té záhadné vlně naproti.

On, ač teoreticky i mysticky bez předchozího studia či jakékoliv přípravy, zeptal se do svého srdce. Drze. Odvážně. Neústupně. Ale také naprosto odevzdaně, s nekonečnou otevřeností:  "Kdo nebo co jsem já, když zemřu?"

Aniž by to sám mohl tenkrát tušit, zahájil metodu radikální introspekce tzv. sebedotazování – takhle rychle se mu otevřela a realizovala metoda přímého dotazování, známá pod sanskrtským slovem ātma-vicāra.

 

Pln odhodlání, udržel si v sobě pevné stanovisko dotazujícího. A zároveň od toho neutekl do světa myšlenek. Nenechal se strhnout a nesklouzl do krajiny vnitřních představ, intelektuálna a jiného fylozofického haraburdí. HA!

A otevřel se vstup do ..... ABSOLUTNA.

Pohltilo ho to, jeho osobní vědomí malého já prakticky v ten okamžik zemřelo.

​

A tam již zůstal pevně ukotven, až do svých 71 let, kdy opustil své tělo, i posvátnou horu Arunáčalu.