Design obecního zpravodaje
Zákazník:
obec Řícmanice – skvělá vesnice v Jihomoravském kraji.
Zadání:
Redesign zpravodaje a pak 4x ročně sazba aktuálního čísla.
Mise:
Tuhle zakázku jsem bral poněkud více osobně – to protože v téhle vesnici žiju. Dokud tu jsem , tak vtéhle vsnici zkrátka musí vycházet zpravodaj s krásným designem! Spojil jsem se se sousedem, který má tiskárnu a ...
Vzal jsem to od podlahy:
-
opustil již všední a okoukaný formát A5 a určil velkorysejší B5
-
vyhodil pryč to staré tuctové písmo a nahradil jej fontem Ballinger Narrow
-
zvětšil hlavní titulky článků
-
poctivě si pohlídal typografické chyby – oko souseda již nikdy nezavadí o typografické nešvary jako je syrotek, vdova či jednoznakovky na koncích řádků
-
plníme zpravodaj prvotřídními fotkami od Věry Alexové
-
v tiskárně jsme se domluvili na změně papíru (typ Chamois), aby tiskařská čerň byla opravdu černo-černá
Grafická spolupráce s obcí Řícmanice stále pokračuje, každý rok vydáváme 4 čísla zpravodaje.
...ale nebyla to procházka Růžovým sadem!
Jak už to tak bývá, když sáhnete na zavedený (přestože poněkud amatérský) design, způsobíte u části staro-usedlíků určitý rozruch a ŠOK! U někoho dokonce pobouření.
Pro část veřejnosti je úplně fuk, že mají tisk na lepším papíře, že se v tiskovině neubjevují již žádní sirotci a vdovy a jiné nešvary. Je jim to fuk!
Část čtenářů zkrátka změnu časopisu vnímala jako principielně negativní událost, nevítaný zásah do zajetého normálu.
Co s tím? Nic! Bylo potřeba s novým designem vydržet a nevzdávat to, ani po druhém....třetím, čtvrtém čísle.
A pak uplynul celý rok, vydali jsme 4 čísla a reptající emaily přestaly přicházet. Kritici se buď unavili a nebo zaměřili svou pozornost jiným komunálním směrem :)
A nebo si na nový design zkrátka zvykli.
Odnesl jsem si dva poznatky:
1) Na vyladěný design, s kvalitními fotkami a pěknou sazbou textů se zkrátka zvyká rychle.
2) Je rozumné myslet na speciální skupinu obyvatel, na tzv. mlčící většinu. Tato tichá skupina nijak nereptá, líbí se jí změny, ale nikde to (z jakéhosi přirozeného ostychu?) neventilují.
Je potřeba se této mlčící většiny zkrátka napřímo zeptat, navázat komunikaci. A jim vytvořit podmínky, ať se vyjádří.
V konečném součtu to totiž člověku dodá sílu – dělat věci dobře a kvalitně. Tahle mlčící většina je to správné rozhodující publikum.