Měl jem tu čest navrhnout knihu s posvátnými písněmi. Paradoxní je, že tyhle písně nejsou vůbec míněny pro volné šíření.

Měl jsem jen udělat zpěvník pro osobní potřeby těch pár zasvěcenců v ČR, ktěří smí tyto magické písně zpívat.

​

Dovědel jsem se, mimojiné, že Píseň 4 směrů je natolik silná, že by se při učení nikdy neměla zpívat celá.

​

 

Otázka vhodného písma

​

 

V momentě, kdy jsem měl vysázenou již polovinu (!) prvního zpěvníku, tak jsem si znovu pustil nahrávky původních indiánských písní. Jen tak pro druhou kontrolu, zda na to jdu dobře... A najednou to spolu přestalo fungovat!

Tvar písma a zvuk najednou vůbec nešly dohromady!

​

Co se změnilo? počasí, moje nálada, nebo jsem pronikl hlouběji do krajiny zvukomalebných písní? Nevím.

 

V každém případě jsem na samém počátku udělal chybu ve volbě písma.

Zvolené písmo nefungovalo – ve svém skeletu bylo ostré, úsečné.

​​

Opakovaný a pozornější poslech lakotských písní si zkrátka žádal jiný tvar – ony indiánské spirituální zpěvy jsou totiž plné měkkých vokálních samohlásek.

Ucho tam neslyší žádnou tvrdou hranu --> a já naznal, že to musím graficky "překopat", a to od samého základu, tedy změnit písmo. Tvrdý font FiraSans musel jít pryč!

 

Chtělo to písmo, které bude ladit s fonetickým charakterem písní. Ba co víc! To písmo muselo navíc obsahovat i speciální znaky lakotské transkripce. 

A našel jsem jej - krásné zaoblené písmo s tajemným názvem Krub2.